Agregátor zdrojů

Rusko následuje Evropu, ruší vnitrostátní roaming

Novinky.cz - 21.08.2018 - 09:51
Čtyři hlavní mobilní operátoři v Rusku začali rušit roaming uvnitř svých sítí na území Ruska, který až dosud uplatňovali. První z nich tak učinil v pondělí, zbývající se k tomu chystají v příštích dnech. Na dodatečných poplatcích za poskytování služeb mimo domovský region uživatele získali čtyři největší operátoři loni 30 miliard rublů (10,1 miliardy Kč), odhaduje list Vedomosti.

Neznámý útočník v centru Drážďan znásilnil Češku. Policie hledá svědky

Aktuálně.cz - Věda a výzkum - 21.08.2018 - 09:39

Češka vypověděla, že násilníkovi bylo mezi 30 a 40 lety, byl přibližně 190 centimetrů vysoký, měl tmavou pleť a hnědé oči.

Tálibán propustil ze zajetí přes 160 afghánských civilistů, vojáky a policisty dál vězní

Aktuálně.cz - Věda a výzkum - 21.08.2018 - 09:34

Kábul - Afghánské radikální hnutí Tálibán propustilo více než 160 civilistů, které jeho bojovníci unesli v pondělí, když na severu země přepadli tři autobusy. Nejméně 20 vojáků a policistů, kteří v autobusech rovněž cestovali, drží Tálibán dál jako rukojmí. S odvoláním na místní úřady o tom dnes informovala agentura Reuters.

Téměř 200 pasažérů autobusů, které mířily do metropole Kábulu, zajali povstalci z Tálibánu při pondělním útoku v severoafghánské provincii Kunduz. Podle prohlášení mluvčího Tálibánu Zabiulláha Mudžáhida byli terčem příslušníci afghánských bezpečnostních sil. Již v pondělí Mudžáhid řekl, že Tálibán ponechá členy bezpečnostních sil v zajetí a civilisty pustí na svobodu.

"Více než 160 civilistů se bezpečně dostalo domů, ale nejméně 20 vojáků a policistů převezli bojovníci Tálibánu na neznámé místo," uvedl představitel kunduzské provinční rady Ghulám Rabání Rabání.

Tálibán odmítl v pondělí přistoupit na klid zbraní navrhovaný vládou a pohrozil dalšími útoky na vládu a její zahraniční spojence.

Podívejte se na první africkou elektrárnu poháněnou spalovaným odpadem

Aktuálně.cz - Věda a výzkum - 21.08.2018 - 09:25

Addis Abeba - V Etiopii zahájila v neděli činnost elektrárna, jejíž turbíny pohání spalovaný odpad. Jde o první takovou elektrárnu na africkém kontinentě. Vyprodukovat by měla 25 megawattů energie denně, napsal zpravodajský server BBC.

Elektrárna Reppie stojí vedle rozsáhlé skládky odpadu nedaleko etiopské metropole Addis Abeba, která má více než čtyři miliony obyvatel. Sesuvy půdy loni na skládce usmrtily více než stovku lidí; nová elektrárna by teď měla spalovat zhruba 1 400 tun odpadu denně.

"Etiopie investovala do hydroelektrické, geotermální a větrné energie a nyní také do (energie získané z) biomasy, aby podpořila (rozvoj) svého zpracovatelského sektoru zásobami zelené a obnovitelné energie," uvedl při ceremoniálu k otevření elektrárny etiopský prezident Mulatu Teshome.

Výstavba elektrárny začala v roce 2014. Zemi podle agentury AFP přijde na 118 milionů dolarů (2,7 miliardy korun).

Střely Tálibánu zasáhly Kábul, nikdo nebyl zraněn. Rakety Afghánce nezastaví, říká prezident Ghaní

Aktuálně.cz - Věda a výzkum - 21.08.2018 - 08:25

Kábul - Islamistické hnutí Tálibán směrem k prezidentskému paláci v afghánské metropoli Kábul odpálilo několik střel. Stalo se tak ve chvíli, kdy prezident Ašraf Ghaní pronášel slavnostní projev.

Podle agentury AP nebyl při incidentu nikdo zraněn. Agentura Reuters mezitím napsala, že o případných obětech zatím nejsou žádné informace.

Když prezident Ghání výbuch slyšel, svůj připravený projev na počest muslimského svátku obětí přerušil a řekl: "Pokud si myslí, že rakety Afghánce zastaví, mýlí se".

První raketa podle policie dopadla v blízkosti prezidentského paláce, druhá u budovy NATO a další u americké ambasády. Nikdo podle bezpečnostních složek nebyl zraněn.

Afghánská policie obklíčila budovu, ze které byly podle ní střely odpáleny a armádní letoun budovu bombardoval a zničil.

Nejmenovaný bezpečnostní zdroj dříve v rozhovoru s agenturou Reuters uvedl, že výbuchy způsobily střely odpálené z oblasti, která se nachází mimo hlavní město.

Islamistické hnutí Tálibán v pondělí odmítlo přistoupit na klid zbraní navrhovaný vládou a pohrozilo dalšími útoky na vládu a její zahraniční spojence.

Gmail už umí posílat důvěrné zprávy. Příjemci dostane heslo v SMS

Živě.cz - 21.08.2018 - 08:00
Gmail přichází s novou funkcí „důvěrný režim“ • Nabízí možnost zabezpečit přístup ke zprávě SMS kódem • Dovoluje nastavit platnost zprávy jako na Snapchatu

Robot ztvární hlavní roli v novém filmu Tonyho Kaye

Živě.cz - 21.08.2018 - 08:00
V roce 1988 režisér Tony Kaye šokoval veřejnost dnes už legendárním snímkem Kult hákového kříže, který byl věnován problematice neonacismu. A i jeden z jeho aktuálně připravovaných projektů by v divácích mohl vyvolat značné znepokojení – tentokrát proto, že jeho ústřední hvězdou nebude ...

Už jako dítě zažil zvěrstva Tálibánu. Nyní Afghánec bojuje s úřady, chce v Česku zůstat

Aktuálně.cz - Věda a výzkum - 21.08.2018 - 07:57

Praha - "Tváře dospělých se najednou zachmuřily, všichni vypadali vyděšeně. Někdo mi řekl, že do vesnice vstoupil Tálibán. Byl jsem dítě, ještě jsem úplně nechápal, co se děje, ale už jsem věděl, že Tálibán je něco hrozně nebezpečného," vypráví Mansúr Músáví.

Mladý Afghánec ze své rodné země utekl a před čtyřmi lety se dostal do Česka. Protože mu hrozilo nebezpečí, dostal zde od ministerstva vnitra tzv. doplňkovou ochranu. Po dvou letech ji však vnitro odmítlo prodloužit s tím, že v Afghánistánu už je bezpečno. V té samé době už přitom mezinárodní organizace varovaly, že situace v zemi se rapidně zhoršuje.

Mansúr zdaleka není sám: Česko potvrzuje pověst země, jejíž ochota poskytovat útočiště cizincům v nouzi je přinejmenším omezená.

"Rozběhl jsem se domů, jak nejrychleji jsem uměl. Máma stála v kuchyni. ‘Mami, mami, je tu Tálibán’, křičel jsem. Vykročila ke mně - a to je to poslední, co si pamatuju, protože hned potom jsem omdlel. Asi z toho šoku," vzpomíná Mansúr.

"Lidi pak začali mizet. Tálibán někoho z něčeho obvinil a po tom člověku se navždycky slehla zem. Stalo se to i mému bratranci, bylo mu 27. Odvlekli ho a už o něm nikdo nikdy neslyšel. A ještě jedna věc. My jsme hazárská rodina. Tálibán Hazáry odjakživa pronásledoval."

To bych se musel zbláznit

Mansúr Músáví pochází z menší vesnice v jihovýchodní části Afghánistánu. Narodil se počátkem devadesátých let a nástup Tálibánu v roce 1996 je jednou z jeho nejranějších vzpomínek.

Jeho poslední afghánskou adresou bylo hlavní město Kábul, kde jistou dobu pracoval pro vládu (detaily nechce kvůli obavám o bezpečnost zveřejňovat), což z něj udělalo primární cíl jak pro Tálibán, tak pro další teroristické skupiny, například organizaci Islámský stát (IS).

Po příchodu do Česka Mansúr ihned požádal o mezinárodní ochranu. Ta se uděluje buď formou azylu, nebo - pokud žadatel v očích úřadů nesplňuje definici uprchlíka dle mezinárodního práva - formou takzvané doplňkové ochrany, která má, na rozdíl od azylu, omezenou časovou platnost.

Mansúrovi udělil na podzim roku 2014 Odbor azylové a migrační politiky (OAMP) ministerstva vnitra doplňkovou ochranu na 24 měsíců. Zohlednil přitom právě i jeho hazárský původ.

Hazárové jsou po Paštunech a Tádžicích třetí největší etnickou skupinou v Afghánistánu, tvoří kolem osmi procent populace. Ač jsou zastoupeni v politice, tradičně čelí pronásledování ze strany Paštunů i jiných skupin, včetně teroristických. Podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) patří Hazárové k nejzranitelnějším skupinám obyvatel v dnešním Afghánistánu.

Mansúr Músáví si v Česku ihned po obdržení doplňkové ochrany našel práci a začal zkoumat možnosti studia na vysoké škole. Jeden univerzitní diplom přitom má už z Afghánistánu. Po dvou letech si pak - v souladu se zákonem - požádal o prodloužení doplňkové ochrany, a jak říká, vzhledem k rostoucí intenzitě násilí v Afghánistánu ho vůbec nenapadlo, že by mu ministerstvo nemělo vyhovět.

Ovšem zkraje roku 2017 přišlo z ministerstva negativní rozhodnutí. Azylový odbor dospěl k závěru, že v Afghánistánu sice dochází k "bezpečnostním incidentům", ty jsou však pouze "lokálního charakteru" a pouze v místech, která nejsou pod kontrolou afghánské vlády. Celkově se ale situace zlepšila natolik, usoudil OAMP, že se Mansúr Músáví může do vlasti vrátit, a to dokonce i do svého posledního bydliště - Kábulu - který "v současné době spadá mezi nejbezpečnější oblasti celé země".  

Už v té době přitom mezinárodní organizace - od Amnesty International až po OSN - hovořily o opaku: konflikt v Afghánistánu se zhoršuje, probíhá ve všech částech země a je krajně nepředvídatelný. Rok 2016 byl, co do civilních obětí, nejhorší od roku 2009. Zabito či zraněno bylo 11 a půl tisíce lidí, přičemž až pětina z nich v provincii Kábul a hlavním městě samotném.

Mansúr - za pomoci právníků z nevládní Organizace pro pomoc uprchlíkům - podal proti rozhodnutí ministerstva žalobu ke krajskému soudu. Ten mu dal za pravdu, na podzim 2017 konstatoval, že vnitro situaci posoudilo chybně a že důvody pro udělení doplňkové ochrany tak, jak je stanovuje české i mezinárodní právo, nepominuly. V praxi to znamená, že se Mansúrova žádost o prodloužení se ocitla na začátku - tedy opět na ministerstvu.

Mansúr od podzimu 2017 studuje v Česku vysokou školu a našel si českou přítelkyni. Na možnost, že by se musel vrátit do Afghánistánu, nechce ani pomyslet. "To bych se musel zbláznit."

Afghánci, Ukrajinci, Kubánci

Problém s neprodlužováním (někdy dokonce i odnímáním) doplňkové ochrany migrantům zaznamenaly nevládní organizace zhruba v první třetině loňského roku.

"Nejdřív se jednalo právě o Afghánce, potom se začaly hromadit i případy Ukrajinců, kteří do Česka utekli před válkou v Donbasu, a ještě o něco později se přidaly i případy Kubánců, často příslušníků LGBT komunity," vysvětluje Beáta Máthéová, právnička ze zmíněné Organizace pro pomoc uprchlíkům.

Pokud jde o zamítavá rozhodnutí ve věci prodloužení doplňkové ochrany, na první pohled nejde o závratná čísla. V případě Afghánců spíš o jednotky než desítky, v případě Ukrajinců spíš o desítky než stovky. Což je však dáno celkově nízkým počtem žadatelů o mezinárodní ochranu v České republice.

Zabili by mě. Okázale

Mansúr Músáví moc nechce mluvit o tom, jak se dostal do Evropy. Říká jen, že naštěstí nemusel absolvovat cestu přes moře, která v uplynulých letech stála život tisíce lidí.

Rozhodnutí utéct z Afghánistánu pro něj bylo nejtěžším v životě, hlavně proto, že v zemi zůstali příbuzní. "V Afghánistánu je už čtyřicet let válka. Sověti, mudžáhidové, Tálibán, pak spojenecká invaze…," říká. "Mé dětství bylo válečné dětství."

Mansúrova vesnice je dnes formálně pod kontrolou vlády. "Ale deset minut od ní už je území ovládané Tálibánem. A podle toho to taky vypadá. Všichni se bojí, všichni platí dvojí daně, jedny vládě a druhé Tálibánu. Když někdo potřebuje do nemocnice, musí až do Kábulu, což je osm hodin cesty přes teritorium Tálibánu," vysvětluje.

"Trasa, která nás spojuje s Ghazní, je totiž značnou část roku neprůjezdná. Jasně, že když máte sebemenší šanci z téhle mizérie utéct, uděláte to. Ministerským úředníkům jsem při pohovoru řekl úplně všechno. O svém etnickém původu, o práci pro vládu, to jsou věci, které ze mě v očích Tálibů dělají jasný cíl. Jsem si jistý, že kdybych se jim dostal do rukou, nejen že by mě zabili, ale zabili by mě nějak okázale, z důvodů propagandistických."

Otrávený pohár

Migrační problematika byla v Česku léta záležitostí jednoho muže - Tomáše Haišmana. Původně vystudovaný etnograf přišel na ministerstvo vnitra počátkem 90. let a záhy se dostal právě k cizinecké agendě.

Podle lidí, kteří s Haišmanem přicházeli pracovně do styku, prošel tvůrce české migrační politiky hlubokou proměnou: zatímco v 90. letech inicioval programy, jejichž prostřednictvím vláda do Česka přivážela běžence z Bosny a Kosova, v posledních letech naopak proslul značnou averzí k migrantům. Vloni v létě doktor Haišman z ministerstva odešel a chystal se do diplomacie. V březnu však podlehl těžké nemoci, bylo mu 66 let.

Řízení Odboru azylové a migrační politiky převzala Pavla Novotná (39), Haišmanova dlouholetá spolupracovnice. Pokud jde o neprodlužování doplňkové ochrany Afgháncům, není si podle vlastních slov vědoma, že by na ministerstvu došlo k nějakému "centrálnímu rozhodnutí, že od toho a toho momentu se žádosti budou zamítat".

V rozhovoru nicméně přiznala, že k posunu dojít mohlo, a to hlavně pod vlivem dohody mezi Evropskou unií a Afghánistánem z října 2016: dokumentu nazvaného Joint Way Forward (Společná cesta vpřed), který usnadňuje navrácení neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu z Evropy do Afghánistánu.

Smlouvu od začátku provázela kontroverze, krátce před podpisem totiž uniklo do médií vnitřní sdělení EU, v němž se píše, že část rozvojové pomoci, kterou Brusel do Afghánistánu posílá, má být podmíněna právě podpisem smlouvy, respektive ochotou afghánské vlády přijmout zpět až 80 tisíc neúspěšných žadatelů o azyl. Oficiální jazyk dohody přitom souvislost mezi migrační politikou a rozvojovou pomocí nepřipouští.

Neziskové organizace Společnou cestu vpřed od začátku kritizovaly s tím, že porušuje mezinárodní právo, protože vystavuje navrátilce obrovskému nebezpečí. Afghánští činitelé pak dohodu popsali jako "otrávený pohár", který museli vypít.

Na podzim 2017, rok po podpisu Společné cesty vpřed, zveřejnila organizace Amnesty International (AI) obsáhlou zprávu o Afghánistánu, v níž popsala situaci v zemi, azylovou politiku v Evropě a hlavně osudy navrátivších se Afghánců.

AI mimo jiné konstatovala, že ač se konflikt v Afghánistánu dál prohlubuje, mnohé evropské státy začaly celou zemi nebo některé její části účelově označovat za bezpečné zóny - právě proto, aby zlegalizovaly navracení migrantů.

"Evropské země (…) udělují v posledních letech mezinárodní ochranu stále nižšímu počtu Afghánců. Zatímco v září 2015 dostalo v Evropě doplňkovou ochranu 68 procent žadatelů, v prosinci 2016 to bylo jen 33 procent," uvedla AI s tím, že počet navrácených Afghánců se mezi lety 2015 a 2016 skoro ztrojnásobil (z 3290 na 9460).

"My tedy Afghánistán na seznamu bezpečných zemí rozhodně nemáme," ohrazuje se Pavla Novotná, ředitelka azylového odboru na vnitru. Rozhodnutí jejích lidí z poslední doby však naznačují spíš opak. OAMP dokonce v některých verdiktech uvádí, že sice "v některých lokalitách" v Afghánistánu opravdu dochází k bezpečnostním incidentům, k těm však dochází "i v dalších zemích včetně některých zemí EU".

České ministerstvo tak de facto staví na stejnou úroveň bezpečnostní situaci v Afghánistánu a v Evropě. Zároveň však ČR - podobně jako ostatní členské státy EU - své občany varuje, aby do Afghánistánu z bezpečnostních důvodů necestovali.

Žádné zprávy

Mansúr Músáví v květnu udělal poslední zkoušku letního semestru a úspěšně ukončil první ročník české vysoké. Jeho přetahovaná s ministerstvem vnitra se za poslední měsíce nikam neposunula, Mansúr stále čeká na rozhodnutí o prodloužení doplňkové ochrany. Může se stát, že vnitro jeho žádost znovu zamítne. V tom případě se Mansúr znovu obrátí na krajský soud. Teoreticky se "ping pong" mezi soudem a azylovým odborem může táhnout donekonečna.

"Od dětství jsem měl noční můry," říká Mansúr. "I v pubertě. Někdo z rodiny vždycky musel spát se mnou, aby mě vzbudil, když jsem začal křičet. Po příjezdu do Česka přijel jsem přemýšlel, jestli vůbec ještě někdy zažiju klidnou noc. Nepomáhá, když musíte svůj příběh pořád dokola vyprávět ministerským úředníkům. Oni se ptají neustále na ty samé věci, které jste jim řekla už desetkrát. Někdy je těžké vysvětlit jim ty kulturní rozdíly," vysvětluje Mansúr.

"Je to, jako kdybychom my v Afghánistánu byli v jednom století a vy tady v Evropě v jiném. Tam, kde žiju, zná každý každého, ne jako tady. Dejme tomu, že žiju ve Stříbře. Můžu tam být půl roku - a ani můj soused nejspíš nebude vědět, kdo jsem. V mé zemi, v mé vesnici, vědí všichni všechno a o všech. Mí rodiče tam pořád žijí, deset minut od Tálibánu, a musejí předstírat, že nemají ponětí, kde jsem a co dělám. Dokonce ani když se zeptá příbuzný, nic neřeknou. Tvrdí, že o mně už léta nemají zprávy. Jde o to, abych zmizel z kolektivní paměti vesnice. Naši hlavně chtějí, abych byl v bezpečí. Když bude bezpečno v Afghánistánu, půjdu do Afghánistánu. Ale teď jsem tady. Abych se schoval."

Jméno citovaného Afghánce bylo z bezpečnostních důvodů změněno. Materiál vznikl s podporou Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky (NFNŽ). Původní text vyšel v pozměněné formě v magazínu Reportér.

Video: Reportáž z uprchlického tábora v Bavorsku

Elektromobily Tesla dokážou po aktualizaci přehrávat videa

Živě.cz - 21.08.2018 - 07:00
Velká dotyková obrazovka v elektromobilech Tesla doslova láká k dalšímu využití v rámci infotainmentu. Ve firmwaru 9.0 tak přibude možnost hrát staré hry od Atari, v příští aktualizaci by pak měla přijít také možnost přehrávání videí. Informace o možnosti přehrávání videí pochází přímo od Elona ...

První dáma USA v říjnu bez Trumpa navštíví Afriku

Aktuálně.cz - Věda a výzkum - 21.08.2018 - 06:13

Washington - První dáma Spojených států Melania Trumpová se v říjnu chystá navštívit Afriku. Během své první velké zahraniční cesty bez doprovodu manžela a prezidenta Donalda Trumpa se chce soustředit na téma dětí. Přesný termín afrického turné prozatím oznámen nebyl, uvedla agentura AP.

"Bude to má první cesta do Afriky a těším se, že se dozvím o problémech, kterým na tomto kontinentu děti čelí, a že se také dozvím o bohaté kultuře a historii kontinentu," uvedla Trumpová v prohlášení. "Jsme globální společností a já věřím tomu, že skutečnou příležitost učit se od sebe navzájem mám skrze otevřený dialog a výměnu myšlenek," dodala.

AP poznamenala, že Trumpová si za cíl cesty vybrala Afriku, kterou prezident v neveřejném rozhovoru nevybíravě kritizoval. Na lednové schůzce se senátory v Bílém domě podle uniklých informací prohlásil, že neví, proč do Ameriky mohou přicházet lidé z kdejaké díry. Použil k tomu vulgarismus shithole country. Trump následně popřel, že by tento výraz na adresu afrických a karibských zemí použil.

Melania Trumpová dosud jako první dáma USA podnikla samostatně pouze jednu zahraniční cestu. Loni v září navštívila na jeden den Toronto, kde se připojila k britskému princi Harrymu, který zde pořádal charitativní soutěž Invictus Games invalidních válečných veteránů.

K moři a zpět ne jednu nádrž? Vybrali jsme 20 nejlevnějších aut s dojezdem přes 1200 kilometrů

Aktuálně.cz - Věda a výzkum - 21.08.2018 - 06:13

Hledáte auto s nejdelším dojezdem? Vybírejte hlavně mezi Francouzi.

Když tanky vtrhly do ČSSR, tak to byl úder i pro nás, vysídlené krymské Tatary, říká Džemilev

Aktuálně.cz - Věda a výzkum - 21.08.2018 - 05:30

Aktuálně.cz: Jak vám - jako sovětskému disidentovi - změnila život okupace Československa 21. srpna 1968? A co jste tehdy zrovna dělal?

Mustafa Džemilev: Rok před tím mě zrovna propustili z pracovního lágru. V době okupace Československa vojsky států Varšavské smlouvy jsem tedy byl zase na svobodě, než mě ale v roce 1969 znovu zavřeli.

Víte, my jsme tenkrát pražské jaro 1968 velmi prožívali. S velkou nervozitou a nadějemi zároveň jsme sledovali, jak to v Československu s demokratickými změnami dopadne. S pražským jarem jsme totiž spojovali i svou budoucnost: řešení problémů krymských Tatarů, náš návrat do rodné země, byl možný jen v podmínkách demokracie. Říkali jsme si tehdy: pokud v Československu zvítězí socialismus s lidskou tváří, jak se tehdy říkalo, tak máme šance i my.

Když pak sovětské tanky vtrhly 21. srpna 1968 do Československa, tak to byl úder i pro nás, vysídlené krymské Tatary. Velmi nás to rozhořčilo. Charakteristické ale bylo, že vzápětí po obsazení Československa se opět spustilo pronásledování a věznění vůdců krymských Tatarů. Jen mně se tehdy podařilo s velkým štěstím uprchnout do uzbeckého Taškentu. Vydržel jsem tam celý rok, než mě znovu chytli a zavřeli.

Proč jste nyní přijel do Prahy? Od sovětské okupace Československa uplynulo přece už půl století… Anebo mohou diskuse a semináře, jichž se zúčastníte, přece jen něco sdělit dnešní mladé generaci?

Byl jsem tu na pozvání Václava Havla i před dvaceti lety, v roce 1998. Teď se tu setkám s Pavlem Litvinovem, který s přáteli protestoval proti okupaci Československa na moskevském Rudém náměstí 26. srpna 1968.

V těchto našich diskusích analyzujeme, jak se události dál vyvíjely, jaké poměry vládnou dnes, co je nutné dělat třeba pro nás krymské Tatary. A snad nejenom pro nás je to velmi aktuální a důležité, zvláště teď po ruské okupaci Krymu.

Jen tak mimochodem: naprostá většina Rusů - alespoň podle nejnovějších průzkumů veřejného mínění - o okupaci Československa před padesáti lety nic neví. A když už přece, tak ji schvalují, jako tehdejší bratrskou pomoc socialistickému Československu.

Nepřekvapuje mě to. Víte… dnešní veřejné mínění v Rusku se jen v máločem odlišuje od poměrů v Sovětském svazu. Oficiální propaganda válcuje a umlčuje jakékoliv opoziční názory či polemiku.

A jestli jsme se my tenkrát snažili získávat ze Západu objektivní informace, tak tohle dnes už v Rusku neplatí. Lidé visí na nových médiích a zejména na státem ovládané televizi, natož aby si jejich informace ověřovali.

Zrovna před chvíli jsem četl článek ruské státní agentury RIA Novosti o československých událostech v roce 1968. Prakticky v ničem se neodlišuje od těch, které v Sovětském svazu vycházely bezprostředně po 21. srpnu: v Československu řádila za přispění Západu krvavá kontrarevoluce. Západ chtěl využít vaši zemi k útoku na Sovětský svaz… a podobné nesmyly. Sovětská propaganda tak na plné obrátky stále pokračuje.

Může to být i varování pro krymské Tatary, že po čase mohou zapomenout a že vlastně i okupace Krymu v roce 2014 byla od Kremlu záchrannou operací?

Tohle je ta nejhorší varianta. Přesněji, že se okupace Krymu stane zakonzervovaným problémem. Stejně jako kdysi sovětské okupace pobaltských republik. Litva, Lotyšsko a Estonsko musely půl století čekat, než se zbavily sovětských okupantů. Vámi zmíněná varianta by pro náš národ znamenala konec, smrt.

Krymská okupační moc dělá vše pro to, aby krymské Tatary z Krymu jednoduše vytěsnila. Krym nyní - jako za starých časů carevny Kateřiny II. - osídlují Rusové. Jen za čtyři roky okupace se jich na Krym přistěhovalo něco kolem milionu. Což je asi jedna třetina obyvatel poloostrova.

Ale vás už z Krymu vytěsnili… žijete v Kyjevě.

Představitelé krymských Tatarů šli jako první. I my jsme po stalinském vyhnanství čekali půl století na to, než se budeme moci vrátit. No a v roce 2014 jsme se s příchodem ruské armády ocitli pod režimem, který je dokonce horší než ten sovětský. Na Krymu dnes vládne banditismus. Je to tragédie.

Můžete být konkrétní?

Zavládl tam doslova zuřivý ruský šovinismus. Diskriminace krymských Tatarů na všech úrovních života.

V dobách Sovětského svazu platila například ještě jakási zákonná procedura, vyšetřování prokuratury a pak věznění, vyhnanství či dokonce likvidace lidí. Zatímco teď? Lidé jsou rovnou okrádáni a vražděni. Něco takového si nedovolili ani sovětští mocipáni. Pronásledovali nás, vyslýchali, zatýkali… ale podle - jakkoliv nelidských a nehumánních - zákonů. Při prohlídkách nás například vcelku slušně žádali, abychom jim dobrovolně vydali protisovětskou literaturu.

Teď k vám maskovaní muži vtrhnou do bytu, povalí všechny na podlahu, nasadí pouta… a dělají to s brutální snahou vás zastrašit, ponížit vaši lidskou důstojnost, poškodit majetek. O soudním povolení k domovní prohlídce si můžete nechat jen zdát.

Zmínil jste článek v RIA Novosti. Já zase přidám nejnovější tvrzení předsedy českých komunistů Vojtěcha Filipa, podle něhož okupovali Československo v srpnu 1968 vlastně Ukrajinci, protože ve vedení Komunistické strany Sovětského svazu bylo víc Ukrajinců.

Je to absurdní. I proto, že v dobách Sovětského svazu neměla národnost žádný význam. Všichni jsme byli sovětští občané. Ve vedení komunistické strany bylo kromě toho více Rusů než Ukrajinců… když už se na to díváme touto optikou.

Odkud se podle vás berou tyto mýty a dezinformace?

Jak se u nás říká: kdo platí, ten si poroučí i muziku. Jiné vysvětlení nemám. Ruský prezident Jelcin se vám přece za okupaci omluvil. A teď už jeho omluva neplatí? Vše je najednou naruby.

Je pro vás přijatelné, aby byl Krym - tak jak navrhoval český prezident Miloš Zeman - s Ruskem zobchodován? Například za levnější ruskou ropu či zemní plyn?

Prezident Zeman má podle všeho zcela jiné hodnoty. My s naší vlastí neobchodujeme - ani za plyn či ropu. Zeman se podle mě stal podruhé prezidentem s podporou Moskvy, proto se nedivím, že říká to, co říká.

Existuje naděje, že se jednou vrátíte na ukrajinský Krym? Do země vašich dávných předků?

Nejde o naději, ale přesvědčení, že Krym bude jednou opět naší vlastí. Jestli by svět spolkl i tak zjevné narušení mezinárodního práva, smířil se s tím, že nějaký stát vtrhne do druhého a uloupí mu kus země jen proto, že má více tanků, tak to bude katastrofa pro všechny.

Deokupace Krymu není problémem jen Ukrajiny či krymských Tatarů. Odchod okupantů z Krymu by měl zajímat celý civilizovaný svět. Druhou věcí je, kdy se to stane. Prognózy jsou různé. Sovětský či dnes ruský totalitní režim byl a je nevypočitatelný. K deokupaci Krymu může dojít zítra, anebo až za mnoho let.

Ptám se i proto, zda krymským Tatarům nehrozí obdoba československé normalizace, kdy hodně lidí rezignovalo a s přítomností ruských vojsk se smířilo. Nebude tak možná i krymským Tatarům časem jedno, zda je Krym ukrajinský anebo ruský?

Rusové podle všeho nikdy neuvěří tomu, že krymské Tatary zpacifikují. Proto je i z Krymu vytěsňují - to je jejich politika.

I když se v první dny okupace snažili o domluvu. Osobně jsem na toto téma mluvil s ruským prezidentem Putinem asi čtyřicet minut. Sliboval, že po ruské okupaci budeme žít na Krymu div ne jako v ráji. No… nedomluvili jsme se.

Putin ve mně nenašel svého krymského Tatara jako v čečenském vůdci Ramzanu Kadyrovovi. Kolaboranti na Krymu jsou, mohli bychom je ale spočítat na prstech a nepřibývá jich.

Nedávno jsme získali ruský tajný plán, který se týká krymských Tatarů, aby přijali ruskou okupaci. Celé je to ale jen o zesílení ruských represí: masové domovní prohlídky, štvaní ruských radikálů a fašistů proti krymským Tatarům… takhle má vypadat smíření s nimi.

V úvodu jste vzpomněl Václava Havla, jehož komunistický režim léta věznil. Motivuje vás snad Havel ve vašem úsilí?

Lidské kvality Václava Havla byly mimořádné. Setkal jsem se ním nedlouho před jeho smrtí zde v Praze. Hovořili jsme spolu o světovém fóru, na němž by se projednaly problémy krymských Tatarů. Řekl mi, že udělá vše proto, aby se fórum konalo. Byl už na tom hodně špatně a přesto ho zajímaly naše problémy, přesto mě požádal, abych mu k jeho podpoře poskytl potřebné dokumenty.

V jednom z rozhovorů jste se zmínil o oběti Jana Palacha. Že vám změnil život. A možná jste měl na mysli i Ukrajince Vasila Makucha, Poláka Ryszarda Siwiece anebo také Jana Zajíce, kteří se upálili na protest proti okupaci Československa vojsky států Varšavské smlouvy. Jak dnes vnímáte jejich oběť?

Boj za svobodu se, bohužel, neobejde často bez obětí. Mladý student Jan Palach zemřel trýznivou smrtí za svobodu své země. Když jsem stál v roce 1970 před soudem, byl jsem obviněn i z toho, že pomlouvám politiku Sovětského svazu. Řekl jsem tam, že "Jan Palach svým upálením vyzdvihl prapor Československa tak vysoko, že vy - barbaři - na tento prapor nikdy nedosáhnete".

O čem jen dnes například hladovka Olega Sencova? I on přece vsadil svůj život. A jaké jsou motivy jeho hladovky? Nechce své propuštění z vězení, ale protestuje za osvobození politických vězňů.

A víte, proč Kreml kvůli Sencovovi tolik zuří? Oleg Sencov je etnický Rus. Mýtus, že Rusové přišli na Krym chránit Rusy, se tím neguje. Rus říká Rusům: odejděte z Krymu! Vypadněte z Ukrajiny! Sencovovi napařili dvacet let za rozhovor, v němž říká, že je nutné odstranit Leninův památník! Přičemž civilizovaní lidé už dávno všude jeho památníky odstraňují. Proto je tolik důležité, abychom Olega Sencova podpořili.

Video: Dnes vás na Krymu unesou, zabijou… říká v rozhovoru s Aktuálně.cz Mustafa Džemilev

"Ruce pryč od Československa." KGB zaznamenala na Ukrajině přes tisíc protestů proti invazi

Aktuálně.cz - Věda a výzkum - 20.08.2018 - 22:16

Kyjev - Sovětská tajná služba KGB zaznamenala od 21. srpna do 7. září 1968 na Ukrajině přes tisíc protisovětských incidentů vyvolaných invazí do Československa. Šlo podle něj o letáky a nápisy na budovách "Jsme s Československem" nebo "Ruce pryč od Československa".

Protesty se šířily po celé Ukrajině, která jako nejzápadnější část Sovětského svazu byla podle tehdejších stranických vůdců vystavena velkému nebezpečí "nákazy". Nejsilněji se odpor projevoval v Zakarpatské oblasti sousedící se Slovenskem.

"Když (tajné služby) monitorovaly nálady, zjišťovaly, že mezi obyvateli Zakarpatska, kteří se dočetli o pozitivních změnách v Československu, se šíří nostalgické nálady, že se Zakarpatsko znovu vrátí do Československa," píše historik. Zakarpatsko bylo jako Podkarpatská Rus součástí meziválečného Československa.

Během pražského jara na Slovensku obnovila činnost řeckokatolická církev, v Sovětském svazu zakázaná a pronásledovaná. Ukrajinští věřící podle Bažana začali psát dopisy s výzvami vzít si příklad ze sousedního socialistického státu. "Podle KGB v některých uzavřených chrámech ničili zámky a organizovali bohoslužby. To nomenklaturu vystrašilo," řekl ukrajinský historik.

Jednotlivé případy protestů byly zaznamenány i východněji, například na Krymu nebo v Donbasu. KGB zabavovala dopisy, které byly odesílány z ukrajinských továren partnerským podnikům v ČSSR. Aktivně protestovali i Čechoslováci vyslaní tehdy k práci na Ukrajině, například v kyjevském železničním depu.

Mezi ukrajinskými intelektuály proti intervenci protestoval režisér a scenárista Serhij Paradžanov, jeden z tvůrců sovětské "nové vlny". Invazi komentoval slovy, že "SSSR se stává světovým četníkem", za což se počátkem roku 1970 dostal za mříže, uvedl Bažan.

Připomněl rovněž pozapomenutou osobnost Ukrajince Vasyla Makucha, bývalého člena Ukrajinské povstalecké armády a sovětského politického vězně, který se počátkem listopadu 1968 v centru Kyjeva upálil na protest proti sovětskému panování na Ukrajině a proti invazi do Československa.

Na Ukrajině se v té době šířily i panické nálady mezi obyvatelstvem, lidé začali skupovat sůl a zápalky. Připravovali se na začátek třetí světové války, konstatoval Bažan.

Ruský politolog hájí invazi do Československa, Sovětský svaz v srpnu 1968 prý jen bránil "to své"

Aktuálně.cz - Věda a výzkum - 20.08.2018 - 21:37

Moskva - Jen ostře kritická slova na adresu Čechů a Slováků našel autor komentáře k 50. výročí invaze Varšavské smlouvy do Československa, který dnes zveřejnil krymský server Sevastopolskije novosti. Pokud jde o rok 1968, Sovětský svaz prý invazí bránil jen "to své".

Konzervativní ruský politolog Stanislav Smagin ve zvlášť černých barvách popisuje československou historii, počínaje "hrůzami", které československé legie v Rusku způsobily rudým i bílým v době ruské občanské války.

"Švejkovi rodáci" podle něj po válce zabavili nemalou část zlatého pokladu admirála Alexandra Kolčaka, což pak podle autora umožnilo vybudovat silnou armádu a obranná opevnění na hranicích s Německem.

"Po necelých dvaceti letech ale Češi tradičně bez odporu před Němci složili ruce v klín," píše se v komentáři. "Po válce pak vyhnání Němců doprovázely skutečné akty genocidy", které nešetřily ženy ani kojence. Dobře se ve společném státě nežilo ani Slovákům, kteří "vážně zvažovali, že se stanou součástí SSSR jako svazová republika".

Československo se po válce stalo "naší ideologickou a geopolitickou zónou bezpečnosti vybojovanou za cenu ohromných ztrát a gigantického vypětí," píše Smagin. "V srpnu 1968 sovětské vedení, možná chybující v hodnocení hrozeb nebo málo využívající arzenál nesilových metod, bránilo to své. Uplynulé půlstoletí dokázalo oprávněnost motivace Brežněva a jeho kolegů, pokud neprokázalo i oprávněnost jeho kroků."

Vnucovat Čechům ruský pohled na tyto události je podle autora zbytečné. "Je možné upřímně litovat Čechy, kteří před půlstoletím se slzami v očích sledovali sovětské tanky v ulicích Prahy. Je ale možné i pochopit, že bez intervence by SSSR riskoval, že už za pár let budou stát vojska NATO před Užhorodem," píše se v komentáři.

Autor v závěru píše o Václavu Klausovi a Miloši Zemanovi jako o stoupencích spolupráce s Ruskem. Usuzuje z toho, že "Češi podle všeho aspoň vnitřně našli ospravedlnění pro operaci Dunaj, nebo prostě nepovažují události roku 1968 za hodné neustálých bolestných vzpomínek a úvah".

"Chuť k agresi je tady za plotem stále." Stovky lidí si u ruské ambasády připomněly okupaci

Aktuálně.cz - Věda a výzkum - 20.08.2018 - 20:30

Praha - Před ruským velvyslanectvím v Praze 6 se v pondělí sešlo několik set lidí, kteří připomněli výročí srpnové okupace v roce 1968 a zároveň vyjádřili nesouhlas s politikou současného Ruska a proruskými projevy české politické scény. Až na drobnou slovní potyčku se akce obešla bez incidentů.

Krymskotatarský politik Džemilev, který přijel do republiky po dvaceti letech na pozvání českého Ústavu pro studium totalitních režimů, připomněl současnou ruskou agresi na Ukrajině. Mentalita ruských politických elit se podle něj od dob Sovětského svazu nezměnila.

"Jsem velmi rád, že se toto setkání odehrává právě v blízkosti tohoto velvyslanectví," uvedl s odkazem na fakt, že řečníci své projevy pronášeli přímo před plotem ruského velvyslanectví. "Apetit a chuť k agresi je tady za tím plotem stále," doplnil. Když zmínil jméno prezidenta Miloše Zemana v souvislosti s jeho postoji vstřícnými vůči Rusku, přítomní demonstranti, z nichž řada dorazila s českými či evropskými vlajkami, reagovali pískáním a výkřiky "fuj" a "hanba".

Akce se zúčastnili také filozof Václav Němec, režisér Václav Marhoul, aktivisté Mikuláš Minář, Tomáš Peszyński a Ziggy Horváth nebo předseda TOP 09 Jiří Pospíšil.

Cílem shromáždění podle organizátorů bylo připomenout v předvečer 50. výročí srpnové invaze z roku 1968 nejen tuto pro národ tragickou událost, ale také upozornit na vměšování Ruska do politiky jiných národů.

Vedle ruské politiky vůči Ukrajině či Gruzii řečníci připomněli působení Moskvy v Sýrii či strategii tzv. hybridní války proti Západu.

Výročí 50 let od okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy a události srpnových dnů 1968 připomíná v Praze i dalších městech řada akcí. Jsou mezi nimi výstavy, koncerty, vzpomínková shromáždění, ale především uctění památky lidí, kteří za odpor vůči okupantům zaplatili životem. Proslovy k tomuto výročí avizovali předseda vlády či předsedové obou komor Parlamentu, naopak prezident Miloš Zeman žádnou promluvu ani účast na pietních akcích nechystá.

Vědec: Jako by se v místnosti rozsvítilo. Když jsme přečetli DNA pšenice, můžeme pomoct i alergikům

Aktuálně.cz - Věda a výzkum - 20.08.2018 - 20:29

Proč se vědci zaměřili zrovna na genom pšenice?

Patří mezi nejzákladnější zemědělské plodiny, živí lidstvo. Pěstuje se na největší části obdělávané plochy, poskytuje více než pětinu kalorií a bílkovin, v některých zemích to může být až polovina. Její role při výživě lidstva je nezastupitelná. Lidí na zeměkouli však přibývá a blíží se okamžik, kdy pšenice nebude stačit. Je třeba šlechtit ještě výnosnější odrůdy, které se budou umět přizpůsobit současnému klimatu. Šlechtění klasickými technikami už musí být doplněno novými moderními technikami, které však můžeme uplatnit pouze tehdy, pokud známe dědičné informace. A to se nyní stalo.

Je to dosud největší sekvence DNA přečtená vědci?

Ne tak úplně, některé organismy mají dokonce větší dědičnou informaci, patří mezi ně třeba borovice. Ale je důležité říct, co rozumíme slovem přečtená. Dnešní technologie umožní "přečíst" cokoliv, záleží jen na tom, kolik máte peněz. Genom se čte po malinkých částech a čím víc jich budete chtít přečíst, tím víc to bude stát. Problém spočívá v tom, jestli sekvenci sestavíte tak, aby odpovídala pořadí písmen dědičného kódu tak, jak jsou v genomu uspořádané.

Jak si to máme představit?

Je to podobné, jako když mám v knize text, který se skládá z vět a kapitol. My umíme přečíst velmi krátké úseky genomu. Takže si představte, že byste rozstříhala text na 150písmenkové kousky, smíchala je a váš úkol je sestavit je zpátky tak, aby věty šly správně za sebou. Čili problém je sestavit sekvenci genomu. A pšenice je zdaleka největší genom, který kdy byl v této kvalitě přečtený, a tím rozumíme i sestavený.

Proč je to sestavení tak důležité?

Kdybych vám dal směs kousíčků z knihy o sto padesáti písmenkách, tak byste si nepočetla. Nedostala byste informaci, která v knize je - například návod na fungování nějakého přístroje. To přirovnání sedí, protože dědičná informace je instrukce pro organismus, jak má vypadat buňka, tělo organismu, jak má růst, reagovat na vnější podmínky, kdy má začít rostlina kvést, vytvářet semena, jak je má vytvářet. To vše musí být v dědičné informaci zapsané.

Takže teď u pšenice známe na toto všechno odpověď díky tomu, že jste přečetli genetický kód?

V principu ano, ale je to s výhradami. Odpověď máme napsanou, ale nerozumíme funkci některých částí toho textu. A to je další etapa studia, kdy se budeme zabývat tím, jak dědičná informace rostlinu skutečně ovlivňuje. O některých částech už víme, ale je jich minimum. To vše už je ale mnohem jednodušší než gigantický úkol, kdy jsme museli přečíst několik miliard písmen a sestavit je za sebou. Navíc, v této oblasti možná ještě zůstávají bílá místa - odhaduje se, že to, co jsme dokázali v konsorciu s vědci ze zahraničí, představuje 90 až 95 procent dědičné informace pšenice. Rozhodně to není 100 procent, to nemáme ani u člověka.

Když máte výsledek v rukou, co to znamená? Jak dlouho bude trvat, než se začnou výsledky uvádět do praxe? Než začne vznikat třeba geneticky modifikovaná pšenice?

Genetické modifikace Evropa opět pohřbila. Přestože jednoznačná budoucnost moderních technik šlechtění je genová editace pomocí metody CRISPR-Cas, Evropský soudní dvůr nedávno řekl, že se musí řídit přísnými regulacemi. Zatímco v USA dostala metoda zelenou, Evropě bohužel ujíždí vlak. Genové editace jsou přitom naprosto cíleným, přesným zásahem. Na rozdíl od mutantů získaných klasickým technikami, tedy radioaktivním zářením nebo chemomutageny. Takže geneticky modifikovaná pšenice je asi v nejbližší době iluze.

A co další využití?

Je obrovské. Najednou máme dědičnou informaci organismu, jsme schopni najít oblasti, které odpovídají za určité vlastnosti, můžeme izolovat geny. Pokud jsou to geny, které odpovídají za určitou vlastnost, je to dálnice k tomu, abychom rychle vyšlechtili odrůdy odolné vůči některým chorobám a škůdcům. Už dnes se podílíme na izolaci mnoha genů.

O jaké geny třeba jde? Jak by se mohla pšenice vylepšit?

Moderní odrůdy pšenice jsou nízké, polozakrslé. Taková pšenice šetří energii, nevydává ji na růst rostliny, ale ukládá ji v semenech, takže je výnosnější. Tyto odrůdy mají odmalička zpožděný vývoj. Problém je, že rostou pomalu. Kolegové v Austrálii zamapovali gen, který má podobný efekt. Bude to polozakrslá pšenice, ale ten efekt se dostavuje později, na začátku rostlina roste rychle. Takže na jaře, kdy je ještě vláha, se rostlina rychle vyvine, vyroste víc a sucho pak na ni nebude mít takový negativní dopad.

Co dalšího nám genetická informace rozkrývá?

Článek zmiňuje gen, který odpovídá za to, jestli je stéblo plné nebo duté. To má zásadní význam pro zabránění poléhavosti, a dokonce brání infekci tím druhem hmyzu, jehož larvy se vyvíjejí uvnitř stébla. Také jsme popsali geny pro zásobní proteiny - ty, na které někteří lidé reagují celiakií, pekařským astmatem nebo podobnými příznaky.

Takových genů bylo v sekvenci identifikováno přes 300, z toho 120 nově. To umožní diagnostikovat odrůdy, takže budeme mít lepší představu o tom, jak na ně mohou lidé reagovat. Snad by to také mohlo dát naději upravit sekvence genů tak, aby proteiny postrádaly oblasti vyvolávající alergickou reakci a zároveň si zachovaly vlastnosti co do pekařské kvality. Možností je celá řada. Je to, jako kdybyste v místnosti rozsvítila. Najednou víme, co v dědičné informaci je.

Genetická modifikace je bez rizika

O genetické modifikaci mluvíte pozitivně, nemá však v sobě skrytá úskalí? Když řeknete laikovi o genetické modifikaci, představí si mutanty, zhrozí se…

Není tam žádné riziko, zejména u moderních metod genové editace. To, co se vyčítalo klasickým technikám genetických modifikací, bylo, že v dědičné informaci zůstaly vnesené části sekvencí, které tam dřív nebyly. Mohly tam být části, které umožnily třeba rezistenci vůči antibiotikům. Techniky genomových editací skončí jako "čistý výsledek" a neexistuje technika, kterou byste dokázala, že došlo k jiné změně než té, kterou jste zamýšlela.

Dá se říct, že se takto modifikované organismy neliší od spontánních mutací, k nimž dochází normálně v našem těle. Navíc, mutanty běžně používáte, klasickým příkladem jsou naše ječmeny, které získáte ozářením zubařským rentgenem. Máme spoustu odrůd pšenice, které obsahují cizorodou dědičnou informaci, která se tam dostala z žita, nikomu to nevadí, chleba jíme denně.

Kdo bude uvádět vaše poznatky do praxe? Bude se tím zabývat vaše aplikační laboratoř, která vznikla loni?

Chceme se rozhodně podílet na tom, že budou výsledky dál použité v praxi. Dnešní šlechtitelské podniky si uvědomují, že bez molekulárních technik se bude šlechtění pohybovat mnohem pomaleji, možná nebudou konkurenceschopní. Protože máme techniky zavedené a máme přístroje, ustanovili jsme aplikační laboratoř určenou pro přenos poznatků, ale i pro školení šlechtitelů, máme společné projekty. Ve všech oblastech nejnovější poznatky používáme. V Česku situace začíná vypadat dobře, ve světě už šlechtitelské firmy tyto techniky používají.

A kdo se chytil nových poznatků o pšenici?

Nerad to říkám, ale bude to pomalejší. Máme u nás úspěšné firmy, které se zabývají šlechtěním pšenice, ale jsou relativně malé a některé metody přeci jen vyžadují investice a větší rozsah experimentů. Zrovna u pšenice to nevidím na rozsáhlé aplikace. Spousta šlechtitelských firem je ze zahraničí a dělají výzkum u sebe. Ale spolupracujeme s celou řadou velkých zahraničních firem a univerzit se šlechtitelským programem. Dnes jsme možná vytíženější než v průběhu projektu sekvenování genomu pšenice. Dnes se podílíme na víc než desítce projektů, kde izolujeme geny odpovědné za důležité vlastnosti, většinou jsou to choroby.

Nejtěžší bylo genom sestavit

Co bylo na celém procesu přečtení genomu nejtěžší?

Právě jeho sestavení. V době, kdy mezinárodní vědecké konsorcium vznikalo, zhruba od roku 2003, se primární diskuse vedly o tom, jestli je vůbec něco takového reálné. Panoval jednoznačný názor, že to, co jsme dnes dokázali, není reálné. Že není možné získat sekvenci genomu pšenice.

Právě proto, že je těžké informace sestavit…

Ano. Kousíčky jsou si totiž navzájem podobné. Genom pšenice je tak velký i proto, že se skládá ze tří takzvaných subgenomů. Normální rostlina má jeden genom, ale pšenice má tři. To proto, že postupně vznikla křížením tří různých druhů trav, které přinášely svou dědičnou informaci. Pšenice má všechny tři balíky tří prarodičů v sobě. Sestavení bylo alfa a omega.

A v tom jste přispěli právě vy, jako vědecká skupina z Olomouce?

Ano, jednoznačně. Už jsme uměli rozdělit genom na chromozomy, tak jsme navrhli, že se mohou sekvenovat každý zvlášť, pšenice jich má dvacet jedna. Tím jsme tu pomyslnou knihu rozdělili na dvacet jedna kapitol, takže nebylo pochyb, zda je sekvence z kapitoly jedna nebo dva. Máme z jednání krásné poznámky. Jeden z manažerů, který inicioval sestavení konsorcia, řekl, že po shlédnutí mé přednášky začíná věřit tomu, že je projekt reálný. Pak projekt začal, byla vybraná naše chromozomová strategie, okolo ní byly diskuse, ne všem se to líbilo.

Proč se jim to nelíbilo?

Hlavní účastníci byly bohaté státy - USA, Kanada, Velká Británie, Francie, Německo - a ne všem se líbilo, že bude projekt postavený na něčem, co vzniklo v České republice. Bylo náročnější si to obhájit.

Čím jste je přesvědčil?

Snažím se být komunikativní a ukazovat reálné výsledky. Hodně nám pomohlo, že jsme byli z dřívější doby v kontaktu se skupinou ve Francii, a s nimi jsme udělali první experiment, kdy jsme ukázali, jak by se dalo postupovat.

Když se vrátíme úplně na začátek, jaká byla počáteční kapitola příběhu?

První setkání s vědci z "mapovacího" konsorcia bylo v roce 2003 ve Washingtonu. Diskutovalo se o tom, zda by se měla pšenice sekvenovat, pokud ano, tak jaká pšenice a jakou technikou. Iniciovali to ti, kteří studovali genetiku pšenice, zabývali se dědičností, genetickým mapováním a podobně. Celá komunita došla k názoru, že by sekvenci pšenice potřebovala.

Bylo to v době, kdy už byla hotová sekvence huseníčku rolního jako modelové rostliny a první verze rýže. Pak proběhla další dvě setkání této iniciativy a roku 2005 jsme měli v Montaně zakládající jednání, od té doby počítáme vznik konsorcia. Měl jsem to štěstí, že jsem byl s komunitou na začátku a už v roce 2000 jsme vypracovali metodu izolace pšenice, takže my jsme byli nachystaní. Když jsem dostal pozvání na tato jednání, snažil jsem se jim naše metody představit.

Popsali jste také genom ječmene, prý popisujete i žito. Kdy bude hotovo?

Žito má jen jeden genom, ale je zdaleka největší, má osm miliard písmen. Komunita, která se věnovala sekvenování ječmene a pšenice, měla žito v hledáčku také a přišel na něj čas. Výhodou je, že už máme všechny zkušenosti, které jsme nabrali při sekvenování genomu ječmene a pšenice, takže projekt jde velmi rychle dopředu. Publikovali jsme pracovní verzi genomu sekvence žita kolem roku 2011 a do této doby je to jediná, nejkvalitnější sekvence genomu žita, která existuje. Identifikovaly se geny, byly lokalizovány na jednotlivé chromozomy, to poskytlo velmi cenný nástroj pro využití molekulárních metod šlechtění.

Úplná sekvence je cílem relativně nového konsorcia. Kromě sekvenování chromozomů a izolace, což už jsme použili, máme velmi moderní metodou, které se říká optické mapování. To nám pomáhá sestavovat krátké úseky DNA do velkých a dlouhých úseků. Žito je v podstatě osekvenované a koncem roku nebo příští rok určitě bude publikovaná sekvence genomu žita. Takže trojice základních obilovin bude přečtená. Mám z toho radost, je to pro všechny krásné období.

Spor o loď s migranty dále trvá. Vystoupí, až EU potvrdí, že skončí jinde, trvá na svém Salvini

Aktuálně.cz - Věda a výzkum - 20.08.2018 - 20:21

Řím - Loď italské pobřežní stráže Diciotti se 177 zachráněnými migranty na palubě zakotví v sicilském přístavu Katánie, uvedl dnes italský ministr dopravy Danilo Toninelli. Ministr vnitra Matteo Salvini, který vede protiimigrační Ligu, vzápětí reagoval, že nenechá vystoupit z lodi jediného běžence, dokud mu Evropská unie nepotvrdí, že je převezmou jiné unijní státy.

Muži z pobřežní stráže splnili svou službu a 27 kilometrů od (ostrova) Lampedusa zachránili lidské životy, napsal na twitteru Toninelli. "A teď se musí rychle přičinit Evropa," dodal.

"Ministr Salvini nepovolil a nepovolí vylodění migrantů z lodi Dociotti, dokud nebude mít jistotu, že skončí jinde," uvedlo italské ministerstvo vnitra.

Loď Diciotti vyzdvihla 190 běženců z moře ve středu. Pobřežní stráž 13 z nich ve vážném zdravotním stavu přepravila do Itálie. Se zbylými migranty zůstávala v mezinárodních vodách a Řím se v té době snažil vyjednat, aby běžence převzala Malta, jejíž oblastí po záchraně nejprve propluli.

Malta se hájila tím, že migranti její pomoc odmítli, protože chtěli dosáhnout Itálie. Toninelli v neděli řekl, že Valletta by měla být za neposkytnutí pomoci potrestána.

Související video: Převaděči udělají kvůli penězům cokoliv, dál budou riskovat životy lidí, upozorňuje Jan Schroth

Stránky

Přihlásit se k odběru blog.obsah.info agregátor